Nedávno se mi do ruky dostala knížka se stejným názvem. Hned v úvodu se v ní píše, že lotosová jezírka jsou plná bahna, které zrovna nevoní, a v nich rostou lotosy, které voní naopak překrásně. Lotosová jezírka se zakládají právě z toho důvodu, aby nám připomínala, že bez bahna by lotosy nevykvetly, a že je nelze vypěstovat třeba na krásném mramoru…
Krásu lotosů by chtěl zažívat každý…chceme být v životě šťastní, zažívat neopakovatelné a jedinečné, dokonale naplánovat a uskutečnit vše podle našich představ, být vždy připravení udělat to správné a odvážné rozhodnutí, být moudří a trpěliví…
Když ale v realitě zacítíme bahno, nesplňuje to úplně naši představu, přestože:
Štěstí je pocit, který přijde po překonání překážek…
Bez všedních chvil neexistují vzácné momenty…
Dokonalost vystoupí teprve z moře nedokonalostí…
Odvaha se rodí v hloubce strachu…
Trpělivost se učí při čekání…
Tak to vždy bylo a bude. Nic na tom nezměníme. Co nám ve skutečnosti bere pocity, které chceme naplno zažívat, je úvaha, že špatné popírá existenci toho dobrého, místo toho, aby ji v našich myšlenkách podtrhovalo.
Markéta Viehmannová
