Vždycky jsem byla vděčná za to, že každý rok neřeším, že jsem o rok starší. Byla jsem vděčná za tuhle svou povahu, kdy si už od osmnácti přijdu v podstatě stejná. Dokonce jsem trochu rýpala do kamarádky, která to naopak řešila už od těch […]

S dědou jsem ráda koukávala na starou animovanou pohádku Stvoření světa. Ne proto, že bychom byli nějak nábožensky založená rodina, ale při písničce „Milujte se a množte se…“ mi děda špital do ouška „Perte se a žerte se!“, přesně tak, jak to dělal čert […]

Všichni znají Švandu dudáka, ale ne všichni tuší, že se v jeho městě každé 2 roky pořádá Mezinárodní dudácký festival. Může to znít staromilsky, možná někomu nudně, já to vždycky milovala. Hlavně od dob, kdy jsem se už mohla po večerech toulat venku. Myslela […]

Ptá se mě kamarád při jedné debatě: „A ty jsi někdy měla taháky ve škole? Mě to přijde nemorální a takové nedůstojné.“ Co mu teď tak odpovědět. Nejenom, že jsem je měla, ale dokonce jsem z některých měla i radost.  Třeba při fyzice jsem […]

Jsem 3 dny na cestě, pěšky s krosnou. Než jsem odjela dala jsem si do hlavy, že bolet mě vše začne až tak po 3 dnech. Jenže, ono to začalo bolet hned – záda, chodidla, kyčel… To mě vykolejilo a automaticky předpokládám, že se […]

Poslední dobou mám takové mlhavé podezření, že největším stresorem v mém životě jsem já sama. No, mlhavé… během posledního roku jsem se párkrát přistihla, že jsem vystresovaná tak, že je to dost na pováženou, když člověk vezme v úvahu, že se „venku“ neděj zhola nic. […]

Mám sestřenku, mám ji moc ráda, jedna jediná věc mě na ní štve. Vždycky, když se sejdeme, nikdy se nevypravíme nikam včas anebo já nikdy neodejdu v tu dobu, kdy chci. Jako by mě neslyšela, když říkám: „Za 10 minut odcházíme nebo to nestihnem.“ […]

Na výletě procházíme s kamarádkou chatovou oblastí v krásné přírodě. Když míjíme už několikátý pozemek, který je očividně opuštěný a nikdo se o něj nestará, povzdechnu si: „Ach, jo, takové krásné místo, já bych ho brala všema deseti a dala to tu dohromady. Kdyby mi […]

Pamatuji si na svou první noční směnu na lince krizové pomoci. V budově jsem byla sama a přede mnou ležely 2 telefony, na které mohl kdykoli někdo v krizi zavolat. Ačkoli „venku“ byl klid, můj vnitřní svět praskal ve švech vším tím stresem a pocity. […]