Nedávno jsem jedné své kamarádce vyprávěla příběh. Byla to komunikace s jedním mužem, komunikace, která začala stížností a skončila potěšením na obou stranách.
A kamarádka mi nakonec říká: „Ale Tys ho manipulovala, počechrala jsi mu ego…“ Celkem mě to zarazilo, protože já si to nemyslela, ale to neznamená, že v jejích očích nemusela mít pravdu.
Pak jsem na to zapomněla a po týdnu jsem navštívila jednoho potenciálního klienta. Obchodní schůzku dělám jako všichni obchodníci, používám podobné věci, které člověk slyší na každém školení. A ten klient mi najednou říká: „To jsem rád, že nepřišel obchodník, ale Vy. Vy nepoužíváte ty obchodní praktiky.“ Popravdě až se mě dotkl, já jsem přece obchodník a používám je!
A tak jsem zjistila, že vlastně manipuluji pořád, 99 % svého času. 🙂 A je to pravda. Kdyby mě někdo sledoval, může to tak říct. Ale jak to, že to tak nevnímal ten pán se stížností nebo daný potenciální klient?
Možná proto, že já v hlavě neměla, že je chci „dostat“. Neměla jsem tam, že musím situaci zvládnout tak nebo onak. Já v té situaci jednoduše byla a chtěla jsem, aby druhému se mnou bylo dobře a fajn. Já si moc přála, aby se ten pán zasmál. Já chtěla, aby se i ten klient zasmál. Klidně i mně. 🙂
A tak přemýšlím, vlastně dva lidé mohou mít v komunikaci stejný cíl, ale úplně jiné účely. A ty účely mění proces…pocity…
Irena Vrbová
