Tak lidí, kteří na sobě pracují z hlediska osobnostního růstu je více a více. Hned se v parcích objevují yogamatky a meditující jedinci i skupinky.
Sedím na lavičce a necelou hodinu sledují skupinu asi 10 jogínů. Jak skončí, dvě ženy ze skupinky si sednou ke mně. Řekněme, že jsem vyslechla rozhovor právě dvou „vyzenovaných“ žen.
A během něho vlastně zjistila, o čem ten vnitřní růst je:
„Věro, já ti nevím, mně už pět let přijde, že Karel (zřejmě manžel) se fakt chová jako debil….“, povídá první žena s lehkou pochybností v sobě.
„To ti nepřijde, on jednoduše debil je.“ Odpoví jasně ta druhá.
Tak to mě pobavilo😊 Hovor pokračuje.
„Věro, ale přece nehodím 30let do koše…(žije s ním už tolik let)“, povídá znovu ta první.
„Ty vado, doufám, že mluvíš o těch, co teprve přijdou a ne o těch, co byly!!!“, vytřeští Věra oči a ta první sklopí zrak. Chudák myslela samozřejmě ty, co už proběhly.
„A vy se usmíváte čemu?“, otočí se ta druhá na mě.
„Já ničemu, já jsem student života a vy mi dáváte úžasnou lekci.“
Paní se směje, je krásná. Možná proto, že zřejmě ví, že jediného, čeho máme v životě málo, je času. A jednou nám jeho poslední minuta zaklapne víka. Není čas ztrácet čas ….
Debil debilem zůstane. Historie byla, ta už v koši je.
Tak kdy drapneme štěstí za pačesy?
Nejlépe včera, dnes a zítra😊
Irena Vrbová
