Search

Je tu jaro, tak co? Přiletí štěstí?

Tak lidí, kteří na sobě pracují z hlediska osobnostního růstu je více a více. Hned se v parcích objevují yogamatky a meditující jedinci i skupinky.

Sedím na lavičce a necelou hodinu sledují skupinu asi 10 jogínů. Jak skončí, dvě ženy ze skupinky si sednou ke mně. Řekněme, že jsem vyslechla rozhovor právě dvou „vyzenovaných“ žen.

A během něho vlastně zjistila, o čem ten vnitřní růst je:

„Věro, já ti nevím, mně už pět let přijde, že Karel (zřejmě manžel) se fakt chová jako debil….“, povídá první žena s lehkou pochybností v sobě.

„To ti nepřijde, on jednoduše debil je.“ Odpoví jasně ta druhá.

Tak to mě pobavilo😊 Hovor pokračuje.

„Věro, ale přece nehodím 30let do koše…(žije s ním už tolik let)“, povídá znovu ta první.

„Ty vado, doufám, že mluvíš o těch, co teprve přijdou a ne o těch, co byly!!!“, vytřeští Věra oči a ta první sklopí zrak. Chudák myslela samozřejmě ty, co už proběhly.

„A vy se usmíváte čemu?“, otočí se ta druhá na mě.

„Já ničemu, já jsem student života a vy mi dáváte úžasnou lekci.“

Paní se směje, je krásná. Možná proto, že zřejmě ví, že jediného, čeho máme v životě málo, je času. A jednou nám jeho poslední minuta zaklapne víka. Není čas ztrácet čas ….

Debil debilem zůstane. Historie byla, ta už v koši je.

Tak kdy drapneme štěstí za pačesy?

Nejlépe včera, dnes a zítra😊

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

Smysl v práci

Když mi bylo 19, šla jsem pinglovat stoly do zahraničí. Pak jsem deset let ředitelovala firmě o padesáti lidech. Pak

Já, člověk, nikdo..

Všechny ty slzy, pot a dřinu… Ledové sprchy a spalující žár… Úpící srdce i praskající hlavu… Lítosti, bolesti, emocí var…

To jsem ale dobrý kolega!

Herdek, není mi úplně dobře, trochu mě škrábe v krku, začíná mi rýma, jsem unavená až hanba… No ale není to

Nejlepší šéf

Královská tiskárna cenin, osm ozbrojených lupičů, osmdesát rukojmí a plán na největší padělatelskou loupež století. Do popředí kráčí mladá útlá