Tak lidí, kteří na sobě pracují z hlediska osobnostního růstu je více a více. Hned se v parcích objevují yogamatky a meditující jedinci i skupinky.

Sedím na lavičce a necelou hodinu sledují skupinu asi 10 jogínů. Jak skončí, dvě ženy ze skupinky si sednou ke mně. Řekněme, že jsem vyslechla rozhovor právě dvou „vyzenovaných“ žen.

A během něho vlastně zjistila, o čem ten vnitřní růst je:

„Věro, já ti nevím, mně už pět let přijde, že Karel (zřejmě manžel) se fakt chová jako debil….“, povídá první žena s lehkou pochybností v sobě.

„To ti nepřijde, on jednoduše debil je.“ Odpoví jasně ta druhá.

Tak to mě pobavilo😊 Hovor pokračuje.

„Věro, ale přece nehodím 30let do koše…(žije s ním už tolik let)“, povídá znovu ta první.

„Ty vado, doufám, že mluvíš o těch, co teprve přijdou a ne o těch, co byly!!!“, vytřeští Věra oči a ta první sklopí zrak. Chudák myslela samozřejmě ty, co už proběhly.

„A vy se usmíváte čemu?“, otočí se ta druhá na mě.

„Já ničemu, já jsem student života a vy mi dáváte úžasnou lekci.“

Paní se směje, je krásná. Možná proto, že zřejmě ví, že jediného, čeho máme v životě málo, je času. A jednou nám jeho poslední minuta zaklapne víka. Není čas ztrácet čas ….

Debil debilem zůstane. Historie byla, ta už v koši je.

Tak kdy drapneme štěstí za pačesy?

Nejlépe včera, dnes a zítra😊

 

 

Irena Vrbová