Asi před rokem jsem se svojí kamarádkou řešila něco přes sms. Byla to věc, na které mi dost záleželo, a chtěla jsem znát její názor. Vyměnily jsme si několik zpráv a ona se najednou odmlčela. „No nic, asi si musela něco zařídit,“ říkala jsem si, když ani po 15 minutách nepřišla odpověď. „Že bych ji něčím naštvala?“ napadlo mě po dalších 15 minutách. „To snad není možný, že se na mě takto vykašlala,“ byla jsem naštvaná po další půl hodině. Hlavou mi proletěla spousta myšlenek, různých scénářů a variant. Moje emoce se měnily rychlostí aprílového počasí. Asi po třech hodinách mi ta kamarádka volá s tím: „Hele, proč mi vůbec neodpovídáš? Už jsem Ti asi 5x psala“. Bylo to prosté. Měla jsem problém s telefonem a v jednu chvíli mi prostě přestaly chodit sms. Banalita. Určitě. Ale na ní jsem si uvědomila, jak moc může být předjímání – domýšlení reality – zrádné.
Kolik nedorozumění, zklamání, zloby a frustrace může napáchat v osobních i pracovních vztazích. A pokud se to rychle a snadno nevysvětlí, jako v tomto konkrétním příkladu, a nejedná se o takovou maličkost, tak se někdy nedorozumění prohlubují a vztahy se pošramotí i nenávratně.
Určitě nejsou výjimky šéfové, kteří „šílí“ nad nabídkou důležitému zákazníkovi, kterou poslal jejich podřízený. „Vždyť je úplně jasné, že ta nabídka měla vypadat úplně jinak“. A ještě víc ho vytočí prohlášení jeho pracovníka, který vůbec nechápe, co je jako špatně. „Vždyť v předchozí práci jsme to takto vždycky dělali?!“ Šéf předpokládal (aniž to jasně řekl), že je přece úplně jasné, jak má taková nabídka vypadat. A navíc očekával, že mu ji Franta ještě pošle ke schválení. Franta zase předpokládal, že takto to bude přece stačit a na konkrétní podobu se nezeptal. Vždyť je to přece jasné…
Příklady z kamarádského nebo partnerského života jsou ještě tenčí led. Nakonec jsou obě strany rozčarované. Ať dělají, co dělají, nikdy to nedopadne podle toho, jak by chtěly. Takových situací by se určitě našla spousta. Čím víc se naučíme ptát a čím méně budeme předjímat, jak to druhá strana vlastně myslela, tím jednodušší, a hlavně spokojenější, život budeme mít. Je to často dřina, ale určitě to stojí za to :o) Nebo předjímám? :o)
Šárka Sonnková