„Co byste si, moje malé dětičky, do života přály?“
„Já bych si přála poznat pravou lásku…“
„Pak zažiješ mnoho zklamání a bolest srdce zlámaného na tisíc kousků. A když znovu a znovu nepřestaneš věřit, poznáš, co je pravá láska.“
„Já bych si přál zažít obrovský úspěch…“
„Pak spadneš tvrdě na zem tolikrát, že to nepůjde ani spočítat. A když dokážeš pokaždé vstát, okusíš, jak chutná obrovský úspěch.“
„Já bych si přála rozdávat radost…“
„Pak poznáš velkou bídu i smutek. A když dokážeš najít cestu, jak prožívat radost v maličkostech, můžeš ji rozdávat celému světu.“
„Já bych si přál být opravdu svobodný…“
„Pak Tě život častokrát do různých okovů připoutá. A až se přestaneš prát a pochopíš, že svou svobodu nosíš uvnitř sebe, poznáš, co je být opravdu svobodný.“
„Já bych si přála umět poradit lidem, jak porazit své démony.“
„Pak jich sama budeš mít tolik, kolika lidem chceš poradit. A pokud porazíš ty své, pochopíš, že rada nestačí a budeš opravdu umět pomoci.“
„Sudičko, proč jsi na nás tak zlá?
„Moji milí, nejsem zlá. Dávám vám přesně to, co potřebujete, abyste mohli mít, co si přejete. Vše ostatní už je na vás.“
Markéta Viehmannová
