Žádný člověk není ve své podstatě zlý, ale přece si to někdy myslíme nebo se to tak jeví.
Jak to tedy funguje? Měla jsem dlouhá léta kamarádku. Na zádech měla knoflík, který ji do tohoto stavu přepínal. To tlačítko ovládl vždy muž, který se stal jejím přítelem. A nevypínal ním elektřinu našich pokojů v domě, ale světlo jejího života, vypínal ji. Její pocity, její chtění, její etické hodnoty, její smích, její zdroje energie. Po tom, co zmáčkl, přišla tma a ona v té tmě nebyla vidět.
To tlačítko zmáčkl vždy, když ona začala vidět, že tohle zřejmě nebude člověk, se kterým by měla žít, aby mohla být v souladu sama se sebou. Tedy v momentě, kdy se rozhodovalo, zda zůstane svítit ona nebo to světlo on zhasne a ona bude následovat jen jeho pocity, jeho chtění, jeho etické hodnoty. Začaly z ní chodit jiné emoce, dokonce se jí výrazněji změnily názory.
Vypadalo to asi takhle:
Začala s někým chodit. Po měsíci se poprvé setkal s její nejbližší kamarádkou a před ní ji shodil, nehezky. Bez důvodu.
Najednou k ní přišel moment: „Je tohle opravdu muž, se kterým chci žít?“
BLIK!
Moment se mění v jiný moment: „Nebuď hloupá, kde bys hledala dalšího, vždyť to není tak zlé. Každý máme něco.“
Kdo řekl to první a kdo to druhé?
Schizofrenie? Ale ne. Tohle máme všichni. Jen každého nás to ovládá jinak, někoho opravdu většinu jeho času. Ona málokdy byla bez partnera, tudíž své světlo nesla velice málo času v životě.
Někdo to světlo zhasíná méně, např. jen když ho hodně naštve máma. Tak zapomene, kým je, hodinu nadává a pak zjistí, že mu v tom nadávání úplně dobře není a jde to někam vyběhat. A zopakovat tu situaci? Raději ne. I když je to těžké neopakovat😊
Když se vypneme, ztrácíme kontakt se sebou a může se z nás stát až bestie v rukou ďábla. Kdo je ten ďábel u vás? U ní to byl partner.
Jednou se mě jeden pán na mém obchodním kurzu zeptal: „Ireno, je v životě vše na prodej?“
Hmm, zřejmě ano, ale jedno jediné by být nemělo. MY SAMOTNÍ. A víte proč? Ta cena je tak vysoká, že na ni nikdo tolik peněz nemá. Pokud se nerozhodneme dát sami sebe zadarmo nebo těžce pod cenou.
Irena Vrbová