Letos jsem se zamilovala do pokojových rostlin, takže když jsem zjistila, že existuje skupina lidí, která si je mezi sebou vyměňuje, byla jsem nadšená!
Nadšená a v podstatě nepoznamenaná vědomostmi. Veškeré mé uvažování o kytkách se zatím odehrávalo jen v mezích: líbí se mi/nelíbí se mi, daří se jí/nedaří se jí… a to mi ve své jednoduchosti dělalo dokonalou radost 😊
No jo, jenže mezi zkušenějšími pěstiteli jsem brzo vypozorovala, že květiny mají své kasty… jsou kytky, Kytky a KYTKY! U nejednoho příspěvku se objevil požadavek: „Vyměním jen za rostlinu stejné hodnoty.“
Začala jsem své květiny obcházet a najednou jsem je viděla skrz nějaké jiné hodnotové brýle. A moje dokonalá radost začala být tak nějak sterilní a nedokonalá…
„No tak takhle mě to nebaví ☹“ …musela jsem si to zase přenastavit v hlavě zpět a s velkou úlevou jsem se vrátila ke svému líbí/nelíbí, dělá mi radost/nedělá mi radost občas doplněné o „udělám někomu radost“.
A tak, dva dny, po setkání s jednou milou slečnou mi přišla zpráva: „Krásný večer, píšu ještě jednou. Chtěla bych Vám moc poděkovat, dneska mám narozeniny a Vy jste mi dala krásný dárek, aniž byste cokoli tušila. 😊 Děkuji mnohokrát, kytičky mi dělají velkou radost 😊“
Jsou hodnoty, Hodnoty a HODNOTY… A já myslím, že slečna také netušila, jak hodnotnou „věc“ mi za můj dárek posílá nazpět 😊
Markéta Viehmannová
