S dědou jsem ráda koukávala na starou animovanou pohádku Stvoření světa. Ne proto, že bychom byli nějak nábožensky založená rodina, ale při písničce „Milujte se a množte se…“ mi děda špital do ouška „Perte se a žerte se!“, přesně tak, jak to dělal čert zvířatům, Adamovi i Evě v té pohádce. Vše končilo samozřejmě ultimátní lochtací válkou, což byl pravý důvod, proč jsem to měla tak ráda.

„Perte se a žerte se!“ Přichází mi do hlavy poslední dobou častěji, když vidím, jak jsou lidé čím dál více rozpolcení v názorech a rozličné skupiny se mezi sebou hádají a napadají. A zjišťuji, že to je ta jediná věc, které se vlastně bojím doopravdy. Vše ostatní se (s menšími či většími vráskami) vždy zvládne, o tom jsem přesvědčená.

A vlastně se nás to pohádky snaží učit od malička. Čert jako ztělesnění všeho zlého, co se nám může stát, nikdy neškodí napřímo. Vždy jen vytváří podmínky, našeptává a čeká. Čeká až vzklíčí hněv v lidech a ti se pak sežerou navzájem.

Každý malý čert totiž ví, že to pravé peklo nikdy nepřichází zvenku, ale zevnitř.

Stejně tak, jako každá malá princezna a každý malý Honza ví, že to samé platí, pokud to má vše dobře dopadnout.

 

 

Markéta Viehmannová