Čas od času mě potká, stejně jako asi každého, „den blbec“. Někdy je mi už od probuzení jasné, že mě nečeká den šampionů, někdy to přichází plíživě. Člověk se polije kávou u snídaně, stojí v dopravní zácpě zrovna, když jede na velmi důležité jednání, ztratí klíče, zapomene na domluvenou schůzku a tak dál. Mohla bych tu vyjmenovat desítky příkladů, ale každý si to určitě umí představit.
Čím déle to trvá nebo čím závažnější věci se dějí, tím hlouběji jede člověk emočním výtahem do spodních pater a tím horší mu celá situace přijde. A někde tam dole mezi vztekem, sebelítostí a rezignací se konstruktivní řešení hledají hodně špatně.
Není to tak dlouho, co jsem měla s jedním z takových dnů mít tu čest pořádně zblízka. Už si raději ani nevzpomínám, co všechno k němu přispělo, jen si vybavuji ten naléhavý pocit pochybnosti, jestli to má všechno smysl. A v tom jsem na facebooku našla článek úžasné mladé ženy, dnes mámy 3 dětí, která na mateřské začala budovat firmu, která má dnes roční obrat kolem 50 mil. korun, provozovatelku a hlavní sponzorku domova pro desítky opuštěných dětí v Nepálu. Článek o tom, jak se zpočátku zadlužila, trápila se svými neúspěchy, bojovala sama se sebou až po to, co jí pomohlo nevzdat se. A najednou jsem si uvědomila i jinou perspektivu a postupně si vytvořila pro sebe návod, jak takové dny zvládnout co nejlíp.
Tady je můj aktuální návod (určitě se bude časem měnit a vyvíjet):
- Neztrácej víru.
- I ten nejhorší den dnes večer skončí a zítra po něm nebude ani památky.
- Každá věc má svoje řešení, i když ho teď nevidíš.
- V tomhle stavu hlavně nic neřeš! Rozhodně by to dnes nebylo ku prospěchu věci.
- Co nejdřív udělej to, co víš, že Ti pomáhá (běž si zaběhat, zacvičit, zatancovat, poslechni si oblíbenou hudbu, koukni se na film, medituj).
A co Vy? Máte svůj návod, jak zvládnout den blbec co nejlíp?
Šárka Sonnková
