Kdyby „mít rád“ bylo vidět
Na výletě procházíme s kamarádkou chatovou oblastí v krásné přírodě. Když míjíme už několikátý pozemek, který je očividně opuštěný a nikdo se o něj nestará, povzdechnu si: „Ach, jo, takové krásné místo, já bych ho brala všema deseti a dala to tu dohromady. Kdyby mi ho někdo dal, tak by bylo na první pohled vidět, že to […]
Prý žádná setkání nejsou náhodná
Během kovidu jsem měla daleko méně sociálního kontaktu. Chyběl mi, i nechyběl. Ale zpětně mi dochází, že těch pár nových, prvních setkání, co s některými lidmi proběhlo, bylo nějakým způsobem výjimečných. Zařízly se do mého života daleko silněji. Zřejmě, co začne chybět, začne mít tu ryzí hodnotu našeho bytí a smyslu života. Jedno z těchto výjimečných setkání […]
Teploměr mé nálady
Bývaly doby, kdy na mě lidé byli daleko víc nepříjemní. Někdy nepříjemní, někdy bez zájmu. Což by ani nevadilo, ale okamžiky, kdy se člověk potřebuje na něco zeptat na ulici nebo potřebuje být obsloužen v obchodě jsou pak náročnější. Nejsou z nich hezké pocity. Faktem je, že ta doba byla spojená s obdobím, kdy jsem trpěla mentální anorexií […]
Co je to sleva?
Nedávno jsem si vybrala nové běžky, láska na první pohled. Beru je do ruky a jdu platit. „Dám vám na ně slevu deset procent, to jsou necelé dva tisíce,“ říká usmívající se prodavač a markuje. „A proč? Proč mi ji dáváte?“, ptám se překvapeně. „No…“, neví úplně, co říct. Asi v tom modelu slev „jede“ už […]
Co je komfortní zóna?
Můj život je taková malá horská dráha. Nebyl snad ani jeden rok, kdy bych nešla do něčeho zcela nového, co skýtalo tolik nejistoty, že jsem v počátku potřebovala pytlík na zvracení, kdyby k tomu došlo. A tak sedím s kamarádkou na pivku a vyprávím jí to. „Hmm, to mi nepřijde,“ říká. „Co ti nepřijde?“ „Že žiješ tolik mimo […]
Více času
Pamatuji si na svou první noční směnu na lince krizové pomoci. V budově jsem byla sama a přede mnou ležely 2 telefony, na které mohl kdykoli někdo v krizi zavolat. Ačkoli „venku“ byl klid, můj vnitřní svět praskal ve švech vším tím stresem a pocity. Vzala jsem do ruky tlustou knihu s názvem „Krizová intervence“ a hned na […]
Moje babička
Poslední dobou hodně vzpomínám na babičku, snad že už je to rok, co za ní nemůžu přijet a podávat jí pravidelný vnučkovský report o průběhu svého života 😊 Byla to totiž babička se vším, co k tomu patří. Hodně se o nás bála a když jsme prožívali něco velkého, tak i přes naše protesty, v noci nezamhouřila […]
Díky dětem
Můj sedmiletý synovec začal hrát loni hokej a letos jeho družstvo začalo celkem pravidelně jezdit už i na zápasy. Trochu jsem to jako teta „flákala“, takže nezbylo než dojet zafandit na jejich úplně poslední utkání sezóny. První informace přišla od bráchy: „Hele, nečekej žádné zázraky, oni většinou prohrávají a navíc tento zápas ho nasadili jako […]
Jakou máme šanci?
Jakou máme šanci na celé kolo se smát? Asi takovou, kolik radosti dokážeme sami lidem dát… . Jakou máme šanci s nadšením v životě si „hrát“? Asi takovou, jak vážně potřebujeme se brát. . Jakou máme šanci na svém vrcholu šťastni stát? Asi takovou, jak moc jsme ochotni na dlouhou cestu se dát. . . Jakou […]
Když ego bere a nevrací zpět
Loni se mi vdávala kamarádka, a protože jsou s manželem fandové historie, podařilo se jim ze známosti zajistit pro svatbu i své hosty na přespání zámek. Bylo mi divné, že jsem tam neviděla jejich dobrého kamaráda tak jsem se jich na něj po svatbě ptala. „No, on tam byl, den před svatbou, měl nám pomoct a […]