Nedávno jsem si vybrala nové běžky, láska na první pohled. Beru je do ruky a jdu platit.

„Dám vám na ně slevu deset procent, to jsou necelé dva tisíce,“ říká usmívající se prodavač a markuje.

„A proč? Proč mi ji dáváte?“, ptám se překvapeně.

„No…“, neví úplně, co říct. Asi v tom modelu slev „jede“ už dlouho.

„Hmm, tak právě jste se obral o peníze a mně jste degradoval moji nově zakoupenou radost. Škoda.“

Neuběhne ani měsíc a sedím na kávě s mužem, ze kterého vychází krásné charisma. Živím se jako konzultant a právě si u mě objednal konzultace pro sebe a své lidi, jednoduše větší objednávka.

„Dáte mi hezčí cenu, když je toho tolik?“

„Hmm, vypadám na to, že dávám slevy?“

„Právě, že nevypadáte…“

„Tak vidíte, nekazme si krásnou chvíli snižováním hodnoty nás obou. Kde na sobě chcete ušetřit? Řekněte a já cenu spočítám znovu. Ale chcete to?“

Každý, kdo žádá slevu nebo nabízí slevu, snižuje svoji hodnotu. Málokdo vědomě. A přitom jsme tak krásní, vnitřně velcí a hodnotní, každý z nás. Jen to někdy není vidět, námi samotnými.

 

 

Irena Vrbová