Troufnu si říct, že po štěstí touží každý. Ale co to vlastně znamená? Být šťastný? Štěstí se používá ve dvou dost odlišných významech.

„Mít štěstí“ může být vnímáno jako příznivá událost, která přímo nesouvisí s naším snažením. Je nahodilá a „nezasloužená“. Často s velmi krátkým časovým ohraničením.

Naproti tomu „být šťastný“ je vnitřní pocit naplnění, který trvá. Nepřijde sám, ale musíme se o něj zasloužit. Mezi „mít štěstí“ a „být šťastný“ není úplně možné dát rovnítko. Pocit štěstí nepřichází zvenčí a nesouvisí primárně s tím, kde bydlíme, jakou máme práci, kdo je vedle nás nebo kolik vyděláváme. Nebudeme dlouhodobě více šťastní až vyhrajeme ve sportce, až budeme mít krásný dům nebo sportovní auto, až…

Pocit štěstí podle mě vychází z toho, jak dobře známe sami sebe. Nakolik jsme si vědomi nejen našich darů a schopností, ale i našich slabších stránek. Vědomí toho, co máme rádi a těší nás a co nám naopak energii a radost bere. A jen vědět nestačí. Toto zjištění, ať už je jakékoli, je také třeba přijmout, netrápit se tím a nebojovat proti tomu. Vzít ho jako momentální stav, od kterého je možné se odrazit a pracovat na tom, abychom se posunuli dál.

Stejně jako sportem můžeme zlepšovat svoji kondici, tak hlubším vědomím sama sebe a kroky, které jsou s námi v souladu, můžeme zvětšovat pocit štěstí v našem životě.

 

Šárka Sonnková