Věci se stávají. Tohle se stalo v únoru 2018. Tehdy se zrodil můj jediný vztah beze slov.
Setkaly jsme se tehdy náhodně, i když za tou náhodou stojí v pozadí moje kamarádka. Když jsem se na ni poprvé podívala, cítila jsem staletí za námi. Proč? Kdy? Nač?
Nemělo smysl se na něco ptát. Některé otázky v životě nemají odpovědi. A kam by mě vůbec domnělé odpovědi zavedly…? Nevím.
Čas s ní byl tady a teď. Tak silné pouto a přátelství po prvním setkání. Každé setkání bylo takové. I když jich nebylo/není moc. Každé setkání vyplnila energie na přežití dalších týdnů, let. A přišla slova.
Jako bychom měly každá vysílačku a každá jinou frekvenci. Nešlo to.
Duše splynuly, srdce splynula, emoce splynuly…slova se neprotnula…
Jakou mají důležitost? Jak moc je potřebuji? Dokážu žít vztah beze slov…?
Co existuje beze slov, existuje v tichosti v nás bez ohledu na místo, kde právě jsme…
Irena Vrbová
