O tom, jak být tím správným vůdcem se napsalo mnoho knih, existuje i řada kurzů na téma úspěšný leadership. A já přemýšlím, co je ta schopnost, která ze mě udělá vůdčí typ? A lze to naučit? Možná, že jde, do té míry, do které se člověk umí naučit víře…
Když se podívám do minulosti, a vlastně i do současnosti, ti největší vůdci si nejsou podobní věkem, pohlavím, národností, náboženstvím, názory ani konkrétní oblastí, o kterou se zajímají. Mají ale jeden společný rys, a tím je právě obrovská míra víry, kterou v sobě mají. Ta jejich je tak velká, že dokáže obestoupit a prostoupit velkou nebo přímo obrovskou řadu lidí. Dává jim naději a jistotu, za kterou jdou. Bohužel tak můžeme jít občas i za někým, kdo nám skrze pocity naděje a jistoty „zakroutí“ naši vnitřní morálku.
Vrtá mi tedy hlavou, jak poznat vůdce, za kterým jít, a toho, za kterým ne, když mohou vyvolávat ty samé pocity? Jak poznám toho „správného“?
Mohou pomoci dvě otázky:
- Čemu tento člověk věří a jakou cestu volí k prosazení?
Je to člověk, který se snaží lidi spojovat nebo rozdělovat? Který podporuje různorodost nebo ji napadá? Je to člověk, který podporuje smír nebo svár?
- Skrze co dodává tento člověk lidem jistotu?
Snaží se dodávat lidem jistotu zvenčí a upozorňuje na to, že by bez ní bylo hůř, nebo se snaží jistotu budovat uvnitř lidí, aby věřili v to, že zvládnou mnohé i bez něj?
Pro mě je ten správný vůdce takový člověk, který vynaloží většinu úsilí na to, aby lidé, kteří za ním jdou „vyrostli“. Vyrostli do víry, naděje, sounáležitosti a jistoty, kterou budou mít uvnitř sebe a budou tak svého vůdce potřebovat čím dál méně.
Markéta Viehmannová
