Já, člověk, nikdo..

Všechny ty slzy, pot a dřinu…

Ledové sprchy a spalující žár…

Úpící srdce i praskající hlavu…

Lítosti, bolesti, emocí var…

Všechny ty strachy, budoucí vidinu…

Minulosti tíhu, svůj vlastní zmar…

To přece nemůže nikdo přežít!

Naopak, můj milý člověče, jediný, kdo to může přežít je právě nikdo.

Ten, který všechno pustil, aby nic nepřekáželo čemukoli přijít.

Ten, který si nic nepřivlastňuje, a proto může sám vším prostupovat.

Ten, který nemá ani minulost ani budoucnost, ten co má jen nekonečné teď.

Ten, do kterého se vejde širý vesmír a zároveň se schová mezi zrnka písku.

Já, člověk, nikdo… a všechno.

Markéta Viehmannová