Herdek, není mi úplně dobře, trochu mě škrábe v krku, začíná mi rýma, jsem unavená až hanba… No ale není to zas tak zlé, teplota je na hraně, s nosním sprejem můžu v pohodě mluvit, když budu po večerech odpočívat tak to dám! Přece v tom ty lidi nenechám, když neumírám. Jsem dobrý kolega!
Den za dnem, vše jsem zvládla, nikdo za mě nemusel nic převzít to jsem ale pracant a srdcař a teď zasloužený víkendový odpočinek!
Píp, Píp… píše mi šéfová:
„Tak B. už od pátku leží, na příští týden ruší schůzky. Mě škrábe v krku a nevím, jak budu v úterý školit. A M. trochu posmrkává, možná to nic nebude, ale musela jsem jí kvůli tobě poslat preventivně k doktorovi, ať to zastavíme.“
A sakra…poslala jsem k vodě 1/2 firmy, to jsem ale…. velké ego ☹
Ego, které říká:
… jsi dříč a držák
… nemůžeš si říct o pomoc a někoho obtěžovat
… nemůžeš ostatní nechat ve štychu
… jsi tak důležitá, že by to bez tebe týden nevydrželo
Ano, i tohle jsou ega. A možná ta nejvíc nebezpečná, protože se převlékají do „dobrorůžového kabátku“. Ale jak se říká, cesta do pekel je vždy dlážděná „dobrými úmysly.“
Markéta Viehmannová