Někdy přemýšlím, kdo z lidí v mé největší blízkosti se mnou chce být kvůli mně, tzv. srdcař a kdo jen kvůli sobě, prostě mu to dává osobní benefit. Nebo si taky někdo může část mě kupovat. Jsou prostě různé důvody, proč s druhým být.
Já odjakživa miluju srdcaře. Jak ve svojí firmě, tak ve svých vztazích. Jeden z nich je takový krásný TOP…
Stalo se to vlastně nedávno, je to asi deset dnů, během jednoho z květnových svátků. Věděla jsem, že si s ní potřebuji popovídat, dlouho jsme neměly čas si popovídat jen tak a projít se.
Přijedu k ní, vypnu motor auta a koukám na její mrňavoučké obydlí. Čekám, zda uvidí auto a vyběhne mi naproti. Dělává to s velkou radostí a je to milé.
Tak to se nepodařilo, okopávala záhonek vzadu😊 Nicméně vím, že jsem blbě spala. Celé jaro mě honí sny, které se snad rodí v té největší temnotě bytí. Zatím si ukazujeme, ukazujeme mi, co má nového, co vše vybudovala, nebyla jsme u ní od podzimu, i když ji vidím často.
Jenže pak si sedneme na zahradu a začneme opékat buřty. Chvíle, kdy se zklidní…to vím…nastane chvíle, kdy bude jen držet klacek a koukat do ohně. A já vím, že nejsem ve formě.
BUM!
Dává mi ruku na rameno, už jí cítím. I cítím, jak na mě kouká:
„Je ti hezky?“, přijde tichá otázka. Otázka, na niž ona zná odpověď, vlastně se ptá jen na to, zda chci o tom mluvit. Natolik mě „vidí“.
Ona mě „vidí“ vždy a ona se vždy zajímá. Její cíl je, aby mi bylo dobře.
A ona je upřímně v mém hledáčku ze stejného důvodu. Už tolik let.
A tak se pozná srdcař…. I srdcař má ze vztahu nějaké benefity, i srdcař mi sem tam koupí něco drahého, ale to jsou jen vztahové doplňky, které k tomu patří. Drahokamem toho vztahu je SRDCE.
Irena Vrbová
