Podnikatelé srdcaři a zaměstnanci srdcaři mají jeden společný úděl. Jak se člověk pracovně zamiluje, stává se práce jedním z pilířů naplnění svého života.
Prostě srdce zahořelo a už to není zamilovanost, ale životní pracovní láska.
Jenže zamilovanost a hluboká láska jsou rozdílné stavy. Zamilovanost opravdu vždy ze své intenzity odejde, ale hloubka lásky se musí tvořit a budovat.
Tvořit znamená nenechat se zastavit v těžké chvíli rozhodování. Nenechat lásku zabít v zájmu pohodlí a bázně.
Třeba v situaci, kdy někdo tvoří vysoké procento obratu. Ale narušuje etiku, tým, morálku. A je jedno, zda je to klient či člen týmu.
Kolik nocí strávíme nad tím:
Co bude, když se s ním rozloučím?
Zvládneme to?
Uděláme to raději, až budeme mít náhradu? (což nelze, sklenice vody se taky nedá naplnit, když zatím plná je)
Je to opravdu tak hrozné?
Otázky, kterými hledáme možnosti, abychom se vyhnuli tomu, co je nutné udělat.
Je to jako by člověk stále dokola a dokola vstával z popela. Stojí to za to? Za jakou cenu?
Za cenu zrady svého srdce.
Už mi není dvacet pět, už mi není ani třicet pět…už mi není ani čtyřicet pět….a nechodí to často, ale jednou za čas ano.
Chci takovou práci. To vím. Chci mít tyto pocity k práci a tak pro to musím něco udělat a tomu se říká ODVAHA.
Irena Vrbová
