Nedávno jsem navštívila dva ze svých klientů. Už s námi nějakou dobu spolupracují. Mají společné to, že je trápí nedostatek času a chtěli se dozvědět něco o motivaci lidí. Finanční, ale hlavně té nefinanční. Oba si u nás vyslechli to stejné. Každý z nich chtěl poslat jednoho ze svých lidí na školení. Už jsme jen řešili termín, kdy k nám jejich člověk přijede.
„Tak já se jdu na ten termín zeptat“ a otevírá dveře do vedlejší kanceláře.
„Co děláš 26.6.?“
„Já nevím, co budu dělat zítra, natož skoro za dva měsíce“
„Tak už víš. Půjdeš na školení.“ „Za odměnu“ dodá ještě, když se z vedlejší kanceláře ozve lehce frustrovaný povzdech.
Ten druhý malou chvíli přemýšlí a potom zavolá kolegyni a poprosí ji, aby za ním na chvilku přišla i se svým diářem.
„Maruško, vím že je té práce teď opravdu hodně. Je to tak trochu daň i za to, že to děláme dobře. 😊 Snažím se najít nejlepší způsob, jak to všechno zvládnout, takže jsem se před časem dohodl tady s touto firmou na spolupráci a oni mi v tom pomáhají. Už se mnou pracuješ dlouho a já si Tvojí práce velmi vážím, takže bych Tě chtěl taky poslat na školení. Jednak si myslím, že by to pro Tebe mohlo být taky zajímavé a budu moc rád, když mi se změnami pomůžeš. Souhlasíš“?
Maruška chvíli mlčí, ale je na ní vidět, že jí ta slova potěšila.
„Půjdu moc ráda.“
„Tak se prosím podívej do diáře, jestli tam 26.6. nic nemáš a pokud ne, tak si to rovnou zapiš. A jestli by Tě k tomu ještě něco zajímalo, tak se ptej.“ 😊 Každý z nich investoval stejnou částku a 3 minuty svého šéfovského času. A dopad může být diametrálně odlišný.
Šárka Sonnková
