Obchod…být placen jen za výsledky, bez jistot. Zvládnu to?
Otázka není, zda je produkt prodejný, zda je vhodná doba, zda mám či nemám děti. Otázka je, zda to zvládnu.
Musím jistotu mít jinde, vně sebe nebo si ji vybuduji v sobě?
Když jsem založila své první IČO a vydala se na cestu obchodu, velmi brzy jsem zjistila, co je nejtěžší překážka. Já sama a to, zda budu mít pokoru k neúspěchu nebo ne.
Neúspěch je součást cesty. Je to světýlko, které ukazuje, že něco je ještě nutné začít dělat jinak. Pokud tohle světýlko svítí, je poháněno mojí vírou. Pokud zhasne, zhasla i víra. Do obchodu se hodí lidé s vírou a pokorou k neúspěchu.
Chvílemi jsem v začátcích víru ztrácela, když mi to nešlo. Pamatuji si, že jsem chodila sedávat na jednu lavičku v parku. Tam seděla a někdy i tekly slzy – co když to nezvládnu?
A pak najednou přišel zlom. Skrze moji kolegyni. Dovolala se mi jednou, když jsem na té lavičce seděla a cítila moji beznaděj.
„Je nás deset, já nevím, zda to víš, ale máš nejlepší zápisy ze schůzek a máš dobré statistiky, chybí už strašně málo. Jsi fakt dobrá…“
Tahle věta znamenala rozhodnutí. Rozhodnutí, které změnilo stav z přemýšlení, zda to dám na přemýšlení, jak to dám.
Ta lavička tam stále je, je to 19let. Jen je už zrezivělá, zub času se na ní podepsal. A já mám už šediny, znak moudrosti a díky rozhodnutí na lavičce i vyzrálosti. Ta svoboda a vnitřní hodnota, kterou mi tohle rozhodnutí přineslo, se nedá nikde koupit. A právě proto mě si nemůže nikdo, žádná firma koupit. Já si jen vybírám, co mi dává smysl. A tím se pak bavím a naplňuji své obchodnické srdce.
Irena Vrbová
