Znal jsem muže, který věděl, co dělá a proč to dělá, a vždycky si stál za tím, že jedná čistě, eticky a tak, jakoby se 24 hodin denně jeho život nahrával na filmovou pásku a on věděl, že kdykoliv by si ji někdo přehrál, klidně lidé z jeho blízkého okolí, měl by jasno v tom, že neuvidí nic, za co by se musel stydět… Neznamenalo to, že by se bál dělat chyby, neznamenalo to, že by stagnoval na úkor růstu, ale vždy to bylo o postoji, že v danou chvíli reaguje tak nejlépe, jak mu jeho dosavadní zkušenosti, znalosti a postoje dovolují. Právě za to jsem ho vždy respektoval a obdivoval. Byl pro mne vzorem jistoty a stability, která okem není vidět, ale je z člověka cítit. Byl tím, kdo držel slovo, a byl na něj spoleh. A právě to mne vždycky hnalo být člověkem, kterému je tento životní pohled vlastní.
Nikdy se nebude dařit tento vzor následovat na 100 %, člověk dělá chyby a dělat je vždycky bude, otázka je, k jakému příkladu se svým konáním snaží přiblížit.
Kam koukáš tam skončíš… Zkuste koukat doleva a jít dlouhodobě doprava, to prostě nejde!
Proto je podle mne tak moc důležité držet se správných vzorů, správných principů, správných lidí, protože jen tehdy můžeme správně žít a tím “správně” myslím tak, že svým konáním přinášíme přidanou hodnotu do života nejen sobě, ale i ostatním lidem kolem sebe. Být pevný jako skála, o kterou se mohou ostatní opřít a vědět, že nepolevíte, že se nerozpadnete, nezlomíte, že prostě jste a vždycky budete!
Když mi na jaře 2016 tento člověk z mého života odešel, věděl jsem, že mi celým svým životem ukázal cestu, po které mám jít dál, a na kterou mám navádět další, kteří věří v to, v co věřím já. Byl to můj děda, který se dožil necelých 90 ti let a já vím, že žil, jak žít měl a svoji úlohu na tomto světě vykonal, protože když žiješ správně, tak žít jednou skutečně stačí.
Martin Hošek
