Stály jsme v ezo krámku. Byly jsme spolu na víkendovém výletě, já a moje kamarádka. Platila nakoupené a prodavačka ji dala vytáhnout kartu. Ucítila jsem silnou emoci, bere mi to pozornost, stojím dva metry opodál:
„Ne, tuhle nechci…! Chci jinou!“, velmi sebou trhne kamarádka.
„Ale tahle je vaše, když jste si ji vytáhla….“, říká prodavačka.
Kamarádka si bere jinou a odcházíme. Karta Lhostejnost ve vztazích zůstala na prodejně…
Tak silnou reakci na odmítnutí přijetí něčeho ve svém životě jsem neviděla dlouho.
V pondělí si vyměníme pár sms a zjistíme, že zážitek z krámku v nás obou zůstal.
Ona žije ve vztahu, kde po 30 letech čekání vzdala vše a jen přežívá. Přežívá NIC. A hledá odpověď na to, proč nemá dost odvahy…snad najde, pokud bude chtít. Nebo nenajde, protože nebude chtít.
Říká se, že kdo se nebojí, nežije. Jak pravdivé, ale kdo se bojí moc, žít přestane.
A pak mu nezbyde, než místo zvyšování svojí vnitřní hodnoty skrze odvahu, musí zvedat svoji cenu jinde. Loni byla s manželem na dovolené za 80 tis, letos jede za 200…za rok, za dva…???
Ta cena jde nahoru.
A její oči jsou smutnější a smutnější.
Ono se taky říká, že vše má svoji cenu. A vše, za co se musí platit, má pomíjivou hodnotu.
Já si stejně myslím, že tohle ten Tvůrce světa vymyslel dobře. To nejcennější by se nemělo dát koupit… úsměv, radost, laskavost a pocity štěstí
Irena Vrbová
