Záře nad celým hřebenem
Chodím už 27 let na běžky na orlický hřeben, každý víkend. Po sedmé ráno už vybíhám, pak proběhne východ slunce a já v mrazu běžím procesem té nejkrásnější terapie na světě, té, která přichází z přírody. Úplně nahoře je srub a tam vaří čaj za pár korun. Včera bylo minus 10. Vlítnu do srubu: „Dva čaje a […]
Jaký bych chtěla rok 2026?
Je předvečer nového dne a dávám si dohromady běžeckou trasu na zítra. Vypisuji si místa v mapě na malý papírek, abych se neztratila. Přece jenom bude minus 10, nebude čas dlouho hledat, kudy se vydat. Ráno za tmy vyjíždím, na jižní cípek Orliček. Po dojezdu se rozhlédnu a nevidím téměř nic, mlha sedí všude kolem […]
Pravda a laskavost
Občas se stane, že si člověk z nějakého kurzu odveze jednu jedinou větu, pro kterou si přijel. „Clear is kind.“ „Být jasný/říkat lidem pravdu je laskavé.“, zní mi v hlavě, když v jednom týmu extrémně hodných lidí řešíme, proč si nedokáží navzájem otevřeně říct věci, se kterými jsou nespokojení. Nedejbože je dokonce „štvou“, toto slovo je snad dokonce […]
Nebát se pohnout
„Proč něco neudělá? Proč neudělá nějaký krok?“ „Protože se bojí…“ „Proboha a čeho se bojí? Vždyť to, že nic nedělá to jenom zhoršuje a nakonec to bude důvodem toho, že se stane přesně to, čeho se bojí! To přece nedává smysl!“ „Já vím, ale ono je to v té psychice takové složitější…“ Kamarád ode mě odchází […]
Neminout okamžik
Přijeli za mnou na konzultaci. Šéf jedné firmy a jeho pravá ruka v podobě ženy, kterou si nelze než zamilovat pro její neskutečnou milost, opravdovost, vřelost a i odvahu dělat správné věci. Po práci je vyprovázím až za dveře, asi se nám nechce loučit moc narychlo, ale už není kam dál jít. Podávám jí ruku a […]
Test inteligence aneb kdo jsem?
Před léty jsem založila firmu, která se jmenuje Porto MMXVII. Ten číselný dovětek nebyl úplně chtěný, ale nutný, aby proběhl zápis v obchodním rejstříku. Porto jen tak bez ničeho už existovalo. MMXVII je římskými číslicemi 2017. Ve chvíli zápisu mě nenapadlo, co vše s tím zažiji 😊 Vždy, když si někdo vezme do ruky název mé firmy […]
Nejsem robot!
„Nejsem robot!“, křičí v zoufalství lidi většinou, když už je toho na ně moc. Já jsem to ale před pár lety v rozčílení křičela na obrazovku svého notebooku, která aktuálně hlásala, že mě jedna sociální síť zablokovala na dobu neurčitou za to, že jsem až moc rychlá v zadávání inzerátů na to, abych byla člověk. Mám ráda, když […]
Stará jabloň
Mám na zahradě starou vzrostlou jabloň, o kterou se dlouho nikdo nestaral. Každého, koho jsem se ptala, jak jí pomoci, mi odpovídal, že nejlíp udělám, když ji vezmu hezky u země pilou: „Vždyť přece sama říkáš, že jablka z ní nejsou, k čemu je takový strom?“ „Jabloň, co nemá jablka. No, dává to smysl, že to smysl […]
Lehkost bytí
Mám tři auta. Jedno stojí na zahradě v Dobrušce, druhé v servisu v Praze, třetí má půjčené kamarádka. A tak po dlouhé době jezdím všude busem. A nějak nevím, napřed jsem si říkala, zda to nebude stát moc času. Zda to nebude trabl. Jezdím už chvíli a dnes jsem se poprvé „uviděla“. Jak myslím na kamarádku, se kterou […]
Mikronespravedlnosti
„Vše funguje. Letos se nám daří. Máme dokonce plný stav zakázek na rok dopředu.“ Povídal a povídal. Šéf jedné menší firmy. Zářil. „Dělal jsem teď rozhovory jedna na jedničku, vše skvělé.“ Myslel rozhovory mezi 4 očima se svými lidmi. Kdy by je měl „vidět“ a „slyšet“, jednoduše cítit. „Zvedl jsem mzdy a koupil tři nová […]