„Dlouho jsem si myslel, že to je nejlepší člověk, kterého mám. Konečně někdo, kdo si převezme zodpovědnost a pracuje. Dlouho jsem si myslel, že je dobrý ukazatel, že u druhé části firmy vlastně nevím, co se děje, protože to má pod kontrolou on a já se mohu soustředit na další věci. A teď mám rozpůlenou firmu…“, říká mi majitel, který zmíněného pána před pár dny propustil.
„Důvěřuj, ale prověřuj.“ Tak jako to udělal král Šalamoun v případě dvou hádajících se matek. A tak postupně zjistil, že jeho ředitel štve jednu část firmy proti druhé, že si úpěnlivě střeží to, jak práci dělá a nenechá nikoho nahlédnout přes rameno. A v konečném důsledku i to, že v té neprůhlednosti převlečené za srdcařství, mizí mnohé včetně potenciálu šikovných lidí pod ním.
„Víte, jak se pozná pravý srdcař? Nesyslí si věci pro sebe a pod sebe, skrze sebe se snaží, aby se dařilo dobře celku. Nenechá rozpůlit dítě, jen aby vyhrál.“
Markéta Viehmannová
