Pracuji před dvacet pět let s lidmi a je až neuvěřitelné, že téměř všichni mají jedno společné. Nedokáží v blízkých vztazích říct NE. Muži, ženy, silné, slabé osobnosti, všichni.
Já se nedivím, jsme lidé, je to těžké.
Pozná se to na větičkách:
Já bych od něj tak ráda odešla, ale nedokážu to….
Víš, já bych s vámi jela tak ráda na ten koncert, ale musíme k babičce v sobotu…
Hele, asi bych 20.8. mohl, ale uvidíme, co bude, jo? ….
Těch větiček je mnoho a mnoho.
A není náhodou komunikace k obchodníkovi to samé? Umění říci NE. A tak chudáky obchodníky někdo týdny napíná stavem:
Rozmyslím si to….
Napíšu, dám vědět….
A pak říká kamarádovi: „Hele, on mi furt volá, už mi vadí…“
A nevolá jen proto, že mu zatím nikdo neřekl NE.
Jasné NE. Nezaslouží si to ten obchodník i kdokoli jiný jen proto, že je to respektující a laskavé?
Miluju obchodníky. Jejich odhodlání takovou komunikaci od nás mnohých zvládat a jít životem dál.
Mají je někteří neradi kvůli nim nebo kvůli své slabosti?
Irena Vrbová