Search

Mám nový batoh ze sportovní prodejny mezinárodní velikosti. Po týdnu nošení se mi roztrhl. A tak si zaběhnu na prodejnu:

Prodavač: „Chcete ho vyměnit?“

Já: „Ano, super.“

P: Dobře, přijde vám sms, jak to proběhne.

Ubíhá 6 týdnů, sms nikde, tak tam znovu zajdu:

P: „Vám nepřišla sms?“

J: „Ne.“

P: „No, my vám ho nevyměníme, ale dáme vám poukaz! Pecka, ne?“

J: „Aha, takže vy mi dáte poukaz a já si za ten poukaz znovu koupím stejný batoh? Není to zbytečně složité?“

P: „Ne, to je náš obvyklý postup.“

Objednávám tedy znovu stejný batoh. Sms tentokrát přijde. Vracím se znovu do prodejny:

P: „Jejku, mně ten poukaz nejde načíst na pokladnu. Počkejte zavolám na support. Hmm, nikdo to nebere, asi tam o víkendu nikdo není. Přijďte v týdnu, jo?“

Blik, podobná příhoda rok stará. Urvala se mi podrážka od pohorek, které jsem koupila v malinké prodejně jednoho horského nadšence.

P: „Ajaj, mám pro vás tyto možnosti. Opravíme vám to a dáme vám 20% slevu na jednorázový prodej u nás plus prodloužíme záruku. Nebo vám je vyměníme.

J: „A mohla bych si za tu vybrat něco úplně jiného?“

P: „Jasně, že jo, Nemám s tím problém.“

Odcházím po 20minutách.

Strnulost systému bere lidskou přirozenost. Nebo ne?  A když nejste účastník, tak první příhoda je dokonce vtipná…když jste účastník je tristní…

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

Moje první práce

Každý z nás si pamatuje svou první práci. Nervozita před prvním setkáním. Pocit jako kdyby nám v břiše dupalo stádo slonů. Snaha

Vdolky a jejich okraje

Moje babička pekla neskutečné koláče. Byl v nich tvaroh a různá ovoce, jednou meruňky, jindy rybíz, jindy borůvky. A nejlepší byly

Slovo chlapa

Nevím, zda se mi to zdá nebo už slovo a podpis nemá takovou váhu jako dřív? Kam se podělo to

Firma roku

Jako sportovec jsem vždy chtěla vyhrát medaili, nakonec mi jich doma ve skříni leží hodně za běh.  Ale upřímně, všechny,