Před léty jsem založila firmu, která se jmenuje Porto MMXVII. Ten číselný dovětek nebyl úplně chtěný, ale nutný, aby proběhl zápis v obchodním rejstříku. Porto jen tak bez ničeho už existovalo.
MMXVII je římskými číslicemi 2017.
Ve chvíli zápisu mě nenapadlo, co vše s tím zažiji 😊
Vždy, když si někdo vezme do ruky název mé firmy a chce ho přečíst, zarazí se. Chvíle ticha…až bych řekla trapnosti?
Cítím, jak dotyčný zvažuje, zda říct, že neví, které číslo to je. Ta firma bude za chvíli slavit 10 let.
Zatím byl jeden člověk, co to fakt přečetl správně. A bylo vidět, že mu to udělalo radost. Přijímací technik z jednoho servisu aut.
Pak byl mrak lidí, které to zarazilo a nastala chvíle, kterou vytvořila zřejmě dogmata z výchovy. Hlavně nevypadat jako blbec, že? 😊Asi si říkali, zda mají ukázat to, že to neví. Takový moment vlastní zranitelnosti.
AŽ DNES!
Ubytovávám se na hotelu a recepční si mě vyhledává.
„Udělejte mi fakturu na firmu,“ hlesnu.
Po chvíli hledání: „To je Porto…..?“, vybuchne ve smích. Ale takový radostný, skvělý.
„Tak tohle fakt nedám…ale jooooo, ve škole jsme to brali, ale chápete…..test inteligence dnes nedám,“ řekne v totální zábavě a kouká na mě kaštanově hnědýma krásnýma očima.
„Vy jste dobrá,“ směju se.
„Právě že asi ne, ne?“
„Právě, že jo, právě jste prošla testem emoční inteligence. Škoda, že máte službu, pozvala bych vás na adventní punč.““
Ach jo, kolik lidí řeší, jak vypadá navenek…a přitom jde o h…o…v…
Krásný advent
Irena Vrbová
