Z komunikace chatu organizátorů jedné přednášky:
„Ahoj, nechci otravovat, ale až bude leták, můžu ho dostat?“
„Ahoj, už je hotovej, tady ho máš: hhtps://1drv.ms./b/s!“
„Tak letáček je pekelně božskej, ale k propagaci je mi úplně na houby 😊“
„No nedodal jsi žádné podklady, tak to ani jiné být nemůže.“
„A můžeme to napravit?:)“
„No tak jestli grafik bude mít čas…ale má velkou akci, to mu zavolej sám.“
„Bylo domluveno, že to bude 2 týdny před akcí hotové, tak já mu jdu volat…“
Koukám na to a říkám si, fíha, tak to eskalovalo rychle… ale moc nechápu, v čem je vlastně problém, leták na přednášku je hotový, byl hezký za mě v pořádku. Nikdo tu nepíše vlastně vůbec nic konkrétního… A uvízne mi oko na sousloví „pekelně božskej“. V hlavě mi sepnou souvislosti a vím, že za týden se koná ještě jedna akce – Mikulášská.
„Hele a není náhodou problém v tom, že je to odkaz na plakát na čerty?“
„Bingo!“
Jak to může být někdy v té komunikaci rychlé, že? A přitom „taková blbost“ dá se říct. Malá nepozornost, chybějící souvislost, málo konkrétní komunikace a šup emoce v Mariánském příkopu.
Tak jak rychlý to máte dnes vy?
Markéta Viehmannová
