Jsem obchodník, který si domlouvá schůzky. Studené hovory.
Dnes mi na telefon cinkla esemeska: „Vy jste taková odolná, zdálo se mi do telefonu. Napadlo mě, možná by to mohl využít někdo z mých klientů. Občas mám pocit, že svým klientům dělám až terapii. Ozvěte se mi příští týden a řekneme si víc.“ píše mi majitelka firmy, se kterou jsem si chvíli předtím snažila domluvit schůzku a ona ji odmítla. Musela jsem se usmát. Myslím, že pokud bychom se spolu bavily včera, tak by ten hovor dopadl úplně jinak. Jsem přesvědčená, že by do telefonu nebyla rozhodně tak milá a skoro s jistotou bych řekla, že by mi žádná esemeska od ní nepřišla.
Včera…včera jsem to totiž nebyla já. Už od rána. V noci se mi zdál sen, že mě honí vrah a na to se to už nabalovalo. Ujela mi tramvaj, spadlo pití a odkutálelo se do silnice. Sice jsem dělala stejné činnosti jako dnes, ale nastavení emocí způsobilo, že co telefonát, to nepříjemná reakce z druhé strany. Ufff, to bylo zase zrcadlo sebe.
O tom, jak moc naše emoce ovlivňují náš život a prožívání vím víc do hloubky déle než 15 let. Mám techniky, které mi pomáhají, když zrovna nemám den. Ale nejsem robot. Prostě nic z toho mi včera nezafungovalo. Už jen to vědomí toho, že vím, co se děje a proč a že to nebude trvat věčně bylo dobré. Práce s emocemi je přesně jedna z těch věcí, které jsou na roky. Nebo na několik životů. A argument „starého psa novým kouskům nenaučíš“ je podle mě jen převlečená lenost to vůbec zkusit.😊
Šárka Sonnková
