Mívám teď často kamarádku na „víkendovém bytě“ u mě doma. Koupili s manželem barák a vzhledem k tomu, že je jejich obydlí právě v nejtěžší rekonstrukci, bývá u mě v „azylu“ od pátku do neděle.

A tak jeden pátek přiváží manžel kamarádku opět ke mně a já mu říkám: „Prosím Tě, v neděli bych potřebovala být tak od 19:00 už sama, můžeš podle toho přijet?“

Souhlasí a já si jdu lehnout… Druhý den ráno, za mnou kamarádka přichází do kuchyně, sedne si, šibalsky na mě zamrká a říká: „No tak povídej, ty jedna… s kým máš to rande?“

Trochu nechápavě na ní koukám, přeci jen je ráno, tak ze sebe vypravím jen: „Co? Jaký rande?“

„No, tak včera jsi říkala, že chceš být v neděli od 19:00 sama, no tak to se máš asi s někým sejít ne? Tak jsem myslela, že máš rande.“

„Ne e, já bych prostě jen potřebovala být večer už sama. Druhý den mám náročný a potřebuju se na to zasoustředit a zklidnit. Být prostě normálně sama se sebou…“

„Aha.“ Teď kouká trochu nechápavě zase ona na mě.

Během dne o tom ještě chvilku přemýšlím a říkám si, jestli je opravdu tak zvláštní chtít být někdy sám. A pak sama sebe rozesměju myšlenkou, že vlastně neexistuje člověk, který by mě uměl lépe podrbat nebo taky vytočit…a popravdě i rozesmát tak dobře jako já sama😊

Takže, proč ne, dám si v neděli rande sama se sebou!

Markéta Viehmannová