Já nevím, proč Ti to vůbec říkám, skoro se neznáme…

…možná proto, že nemám na dosah moře, které tiší moji duši a umí spláchnout všechnu tíhu.

Já nevím, proč Ti to vlastně říkám, potkali jsme se dnes…

…možná proto, že nemůžu do hor, které léčí moje srdce a umí mi dát sílu.

Promiň, že Ti to vše říkám, vždyť jsme jen dva lidé, co se náhodně setkali…

…ale jsi jako paprsky slunce, které pohladí po tváři a rozlijí teplo po celém těle.

Proč Ti to říkám?

Protože jsi mým mořem, mojí horou a mým sluncem… na malou chvíli…

Protože tím vším budu umět být i já příště někomu cizímu.

 

 

Markéta Viehmannová