Poslední dobou jsem se začínala bát, že slovní urážky, frustrace a negativismus začínají být novou normou. Popravdě jsem se vlastně mnohem více bála, jestli je moje vnitřní víra v dobro v lidech natolik silná, že to ustojí, aniž by se rozpadla zevnitř.

Naštěstí odpověď přišla brzy. Přečetla jsem si prohlášení jedné neziskové organizace, která pečuje o nemocné a umírající pacienty a ve svém financování je závislá na dotacích, ale také na darech jednotlivců, firem a dalších organizací. Dostali velkorysý dar, který by zabezpečil jejich provoz na několik dalších měsíců. Dárcem byl ale někdo, kdo je mimo jejich zásady a svědomí. Těžká volba. Nakonec se rozhodli dar vrátit, přestože jim bude v rozpočtu citelně chybět. Rozhodli se, že hodnoty, které vyznávají jsou pro ně přednější a musí to zvládnout i bez tohoto daru. Své rozhodnutí i s odůvodněním veřejně prezentovali. Sami vůbec netušili, co takovým činem způsobí.

Strhla se ohromná vlna solidarity, která jejich rozhodnutí podpořila nejen slovy, ale také činy, a také finančními částkami. Během necelých 4 dnů obdrželi od dárců deseti násobek původně vrácené částky. Peníze jim jistě pomohou v jejich dalším fungování, ale pro mě byl možná ještě důležitější ten vzkaz.

Vzkaz, který mě naplnil vírou, že rovná páteř, slušnost a pevné hodnoty mají pořád velký smysl a skupina lidí, kteří si za tím stojí je pořád hodně velká. A každým svým slovem nebo činem můžeme tu víru poslat dál k někomu, kdo právě váhá.

 

 

Šárka Sonnková