„Proč něco neudělá? Proč neudělá nějaký krok?“
„Protože se bojí…“
„Proboha a čeho se bojí? Vždyť to, že nic nedělá to jenom zhoršuje a nakonec to bude důvodem toho, že se stane přesně to, čeho se bojí! To přece nedává smysl!“
„Já vím, ale ono je to v té psychice takové složitější…“
Kamarád ode mě odchází s nepochopením a já si říkám jak vysvětlit tuhle spleť příčin, následků, strachů a předvídané bolesti, která v někom existuje v podstatě jen proto, že se jí bojí… A hlavně, jak to vysvětlit sobě, když se v ní octnu sama.
A pak mě chytnou záda. Blbý pohyb, prudká bolest a je to. Jako následek velké „AU“ při každém pootočení. A s bolestí přihází strach. Strach, abych si neublížila víc, takže radši se tolik nehýbat, dát si klid, říká se…
Člověk se přizpůsobí až překvapivě snadno tomu, aby se vyhnul bolesti. Tady si poupravím židli, tady si vezmu jiný polštář, nebudu dělat tenhle pohyb a taky se celkově začnu hýbat pomaleji. Hlavně nezatínat to bolavé! A když to takhle dělám tak někdy i půlku dne vůbec nevím, že mám problém. Když se bezpečně vyhýbám tomu bolavému místu.
Jenže minimálně v noci, kdy se nemám plně pod kontrolou na to bolavé narážím. A tak jdu vyhledat pomoc fyzioterapeuta. Prohlédne mě, prokřupe mě… a i když vím, že to pomohlo, pořád cítím, jak se s ním „peru“. Jak očekávám bolest, která má přijít i když už vlastně vůbec nepřichází, jak moc jsem si zvykla něco radši nedělat ze strachu, že to bude zlé. A on trpělivě opakuje: „Uvolněte se.“
„Promiňte, že jsem se s Vámi tak prala. Já se naučila už nějaké pohyby preventivně nedělat, abych si to nezhoršila.“
„To se stává, ale musíte udělat přesný opak. Nesmíte se bát se hýbat nebo to jen zhoršíte! Pamatujte si, že pokud nemáte něco čerstvě zlomeného, tak v 99% je vždy lepší do toho jít.“
„Tak milý pane, tohle je zase lekce století, děkuji.“, myslím si teď už jen v duchu při odchodu. 😊
Markéta Viehmannová
