Můj přístav, moje JÁ

Někdy lidé v životě neví… Neví, co udělat. Jako by se objevili na pomyslné křižovatce svého bytí.

Mám dát výpověď v práci? Mám ukončit tento vztah? Mnoho a mnoho dalších otazníků.

A kde najít odpovědi?

Možná vysoko v horách nebo možná u dalekého horizontu moře. Tam, kde nikdo není, je slyšet orly či racky a pak, pak někde z hloubi duše přijde i hlas srdce. A řekne – udělej tohle. A člověk nějak ví, že přesně to udělá a už se nemusí ptát ani nejlepšího kamaráda, maminky, bratra, či svého nejoblíbenějšího učitele.

Moje srdce poprvé promluvilo před mnoha a mnoha lety v Novém Mexiku v mrňavém kostelíku před rozpadem. Po roce cestování o samotě najednou promluvilo a já se mohla vrátit domů. Hledala jsem tehdy odpověď na otázku, co chci v životě pracovně dělat. Nános názorů školy, rodičů, kamarádů byl natolik silný, že to trvalo tak dlouho a tak moc času o samotě.

A pak srdce promluvilo ještě párkrát za můj život. Vždy jsem si pro odpověď jezdila k moři. Jak pravil Dalajláma: „Každý rok jeďte na místo, kde jste nikdy nebyli a jeďte tam sami.“

Aniž jsem to věděla, roky jsem to dělala…

Jezdila jsem do přístavů po celém světě a chodily odpovědi. Vždy, když se moje srdce spojilo s mořem, vznikl přístav v mém srdci a bylo mi neskutečně krásně.

Celé ty roky jsem si říkala, zda mi někdy může poradit jiný člověk. Nebo zda v tom vždy musím „zahučet“ sama.

Až přišla ona…

Začala jsem vídat úplně cizí ženu. Mluvily jsme málo. Vlastně téměř vůbec. A já si po nějaké době všimla, že chvíle s ní jsou totožné s chvílemi, které zažívám u svých cest za svým „já“. Dávaly mi odpovědi, odvahu, pokoru a láskyplnost. Jak to dělala nevím. Asi tím, jaká byla. Z čeho byla uhnětená, stvořená, jak žila svůj život. Kam došla a čeho se pro to dokázala vzdát. Míru úspěchu není až tak dobré měřit dle toho, co máme, ale dle toho, čeho jsme se kvůli tomu museli vzdát. A ona tohle žila.

Po dvou letech jsem si znovu koupila letenku daleko k moři. Jako každý rok. A vzápětí mě ona pozvala na svoji akci, která je neopakovatelná, stane se jen jednou.

Odjet k moři nebo nechat letenku propadnout odjet za ní?

Odjela jsem za ní, aby mohlo promluvit mé srdce. Poprvé jsem potkala člověka, který mi dokázal dát tak láskyplný vztah, že jsme potkala sebe sama… Poprvé se objevil někdo, kdo dokázal to, co moře…

 

 

Irena Vrbová

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *