Kamarádka se nedávno zmínila, že si s dcerou vyrazila na Petřín, podívat se na Prahu z nadhledu. Její dcera rozhledny miluje. Nebylo by na tom asi nic tak zvláštního, pokud by ona sama neměla strach z výšek. Rozhodla se ale vystoupit ze svojí komfortní zóny a jít nahoru. Překonat v tomto ohledu samu sebe s velkou podporou svojí dcery.
Komfortní zóna je místo, které nám dává bezpečí. Místo, kde se cítíme pohodlně, a které jen neradi opouštíme. Může to být skutečné místo, ale i okruh našich blízkých, naše vztahy a zvyky. Je to místo, kde víme, jak se zachovat. Ale také to může být past. Bažina, která nás časem bude stahovat dolů, pokud to dovolíme. Bude nám bránit získat, co si přejeme. Najít zajímavější práci, začít podnikat, skočit s padákem, najít do firmy kvalitnější lidi, naučit se tančit…
Každé vystoupení z této zóny nám dává mnoho cenných informací o nás samých, o našich pocitech, názorech a hodnotách. Nutí nás postavit se tváří v tvář našemu strachu, předsudkům, skrytým bolestem. Vyžaduje odvahu a oplácí velkou možností růstu a posunu k větší svobodě a spokojenosti. Každý z nás je uplácaný z jiného těsta, každý z nás má svoje hranice jiné a jinde. Co je pro někoho hračka, jinému může působit potíže.
Život nás stejně nikdy nenechá stát dlouho na místě. Jde ale o to, zda to kormidlo našeho života držíme v rukou my sami.
Šárka Sonnková
