Byl krásný teplý letní večer a s kamarádkou jsem si vyrazila „na jedno“. Zvolily jsme příjemné místo, které byť je uprostřed Prahy, tak poskytuje posezení na břehu rybníka s výhledem do vody. Na každé straně rybníka je jedna restaurace. My jsme zvolily menší vinný sklípek. Už jsem tam v minulosti jednou byla a spíš mě lákalo to místo než podnik samotný. Zanechal ve mně takový neutrální dojem, nic negativního, ale nepřekvapil.

Už když jsme přicházely, bylo jasné, že se celé místo „proměnilo“. Ničím navenek. Ale ten dojem už na první dobrou byl, že tam je velmi příjemně. Milá, usměvavá obsluha se o nás celý večer vzorně starala. V pravidelných intervalech se chodil číšník ptát, zda je vše v pořádku a každá objednávka byla doprovázena nevtíravým vtípkem. Bylo na něm vidět, jak ho jeho práce těší. Ani jsem neměla původně v plánu dát si něco k jídlu. Ale když jsem viděla všechna lákavě vypadající jídla, která obsluha nosila k okolním stolům, tak jsme neodolaly a nechaly si přinést jídelní lístek. Výběr nebyl nijak široký a vlastně poměrně jednoduchý. Nakládaný hermelín, tlačenka, burger, vepřové koleno. Nakonec jsme zvolily neobvykle znějící chuťovku k pivu a vínu.

Za pár minut ji přinesl další člověk z obsluhy. Krátce jídlo představil a popřál nám dobrou chuť stejně jako to udělal u každého stolu, kam nesl objednávku. Jídlo bylo vynikající.

Zůstaly jsme až do zavíračky. Nedalo mi to a při placení jsem se ptala číšníka, jestli je to pořád ten stejný podnik nebo co se změnilo. „To všechno vytvořil támhle Matouš“ ukázal hrdě na chlapíka, který nám přinesl objednané jídlo. A bylo vidět, že ho pochvala těší. I on byl pyšný na to, jak to tam funguje. A vlastně všichni z obsluhy. Přestože kmitali řadu hodin na place sem a tam, pořád byli milí a usměvaví. Je opravdu radost se dívat, když někdo dělá svoji práci srdcem.

 

 

Šárka Sonnková