Řeka, kterou už roky miluju. Divokost je spontánnost, rychlost a hlavně hravost…vlastnost, která má nejvíc radosti v sobě.
Ale každá řeka není divoká, jako jsme každý jiný.
Nedávno mi jedna kamarádka řekla, že jí zemřel kamarád a že si uvědomila, jak málo si váží toho, co má a že jí chybí pokora. A tak víc v životě začne snášet, co jí vadí.
Já si po delší době také sáhla na hodnotu zdraví. Seděla jsem v brzké ranní chodbě nemocnice. Lékaři se zrovna střídali z noční na denní, jinak ticho a polotma. Nikdo, jen já se svými obavami o druhého, který byl uvnitř.
Po 30minutách zazvoní výtah a já se dozvídám, že obvoďák se sekl. Není to to, co předvídal.
A tak jdeme na snídani na náměstí a mně dochází, že já, kdyby se tohle stalo, bych začala žít ještě víc. A chtěla od života ale úplné maximum…..
Jak jsme jiní…a jak to často nechápeme a bojujeme…zbytečně… Životní pravda jednoho končí, když se rozpadne…
Irena Vrbová