Často slýchám, jak lidé o nevěře diskutují, zda ji odsuzovat či ne.
Co to vlastně je?
Nevěra pochází od slova nevěřit, a tak zřejmý scénář bývá asi takový:
Šla jsem kolem manželova telefonu a najednou blikla sms. Nevím, jak se to stalo, ale já si ji přečetla. Byla od jeho kolegyně z práce, od té chvíle nespím, pořád na to myslím, už mu nevěřím.
Takže to znamená, že přestaneme věřit druhému?
Nebo komu vlastně nevěříme?
Bolest, strach nás vysloveně doženou do hlubin trápení, a nakonec do výbuchu emocí, které končí obviněním z velezrady.
„Už Ti nevěřím, okamžitě to skonči, nebo odcházím. Sbal si kufry a běž. Maminka mi už před svatbou říkala, že si s Tebou zkazím život.“ Ale opravdu toto chceme? Nebo jen prožíváme ohromnou bolest?
Nevím, možná to je jediné řešení, ale možná taky ne, a nevěra se může stát neskutečným návratem náboje do vztahu. To si opravdu tak málo věřím, že jedna sms mě naprosto vyhodí ze sedla našeho vztahu? A ona skutečně znamená, že s danou ženou má něco intimního? Nebo mě moje bolestivé myšlenky zahnaly do scénářů, kterým už teď věřím?
„Jsme spolu 16let, to už je dlouho. Jak náš vztah dnes vidíš? Chybí Ti v něm něco? Já si za poslední dny musela přiznat určitou prázdnotu, jako by nám chyběl společný zájem. Najdeme ho ještě spolu?“
Co je ve Vašem vztahu společným zájmem? (poznámka na okraj – jen děti jsou málo😊. Takovou zátěž si nezaslouží😊.)
Irena Vrbová
