Snažím se vyrušit ruch velkoměsta… slyšet klavír jen…   Hraje tu lidem nevěda… že hřeje srdce cizím lidem…   Libé tóny houslí se linou ulicí… spojení dvou nástrojů jemně zvučících…   Toť nádhera je, když vnímáš svět… mezi lidmi, co neslyší ani svůj […]

Popíšu vám jedno ráno, zlomek všedního dne.   Krásné, trochu větrné, slunečné ráno. Zastávka Opatov, autobus střídá autobus. Davy lidí spěchají ze svého bydliště do zaměstnání nebo kamkoliv jinam, prostě pospíchají. Stojím opodál a sleduji ten provoz. Uprostřed toho všeho dění najednou spatřím […]

Na co má člověk čekat pro blaho ze smutku svého i jiných.   Moudro člověka se vytrácí. Společnost mu nastolila stopu.   Stopař teď bloudí v nevědomí svého života, tápe, nepoznává otisky vtisknuté do doby poznání, ztrácí se v minulosti, kde jednodušší vše bylo. […]