Na co má člověk čekat pro blaho ze smutku svého i jiných.
Moudro člověka se vytrácí. Společnost mu nastolila stopu.
Stopař teď bloudí v nevědomí svého života, tápe, nepoznává otisky vtisknuté do doby poznání, ztrácí se v minulosti, kde jednodušší vše bylo.
Otisk zanechala zvěř, kterou mohl stopovat a naplnit tak svá obydlí, sny, i rodinu….
Dnes?
Otisk zanechává jen rychlá doba, kde prašná cesta ztrácí svou cenu.
Julie Vokůrková
Hrála jsem jednou takovou hru – partii se smrtí. Nesla jsem si do ní seznam věcí, které bych chtěla v životě
Po nějaké době jsem se přihlásila do dlouhodobějšího kurzu a začala se zase učit. Vybrala jsem si téma žážitkové pedagogiky,
Za pár dnů se blížily státnice a s nimi mírně rostoucí tlak z toho, že mě brzo čeká hledání první „opravdové práce“
Z komunikace chatu organizátorů jedné přednášky: „Ahoj, nechci otravovat, ale až bude leták, můžu ho dostat?“ „Ahoj, už je hotovej, tady