Na co má člověk čekat pro blaho ze smutku svého i jiných.
Moudro člověka se vytrácí. Společnost mu nastolila stopu.
Stopař teď bloudí v nevědomí svého života, tápe, nepoznává otisky vtisknuté do doby poznání, ztrácí se v minulosti, kde jednodušší vše bylo.
Otisk zanechala zvěř, kterou mohl stopovat a naplnit tak svá obydlí, sny, i rodinu….
Dnes?
Otisk zanechává jen rychlá doba, kde prašná cesta ztrácí svou cenu.
Julie Vokůrková
Když jsem byla „malá“, chtěla jsem žít věci, které byly pro mé rodiče až moc náročné pro kořenový strach každého
Jiskřivé listopadové ráno, chladný vzduch a jasné slunce nízko nad obzorem… V tom všem dvě kamarádky se psem na procházce se
„Ahoj, tak co zakázky, co lidi potřebujou nutně do konce roku, jsi spocená až na kotnících?“ …utahuju si z kamarádky restaurátorky
Každý objekt má emoci. Baví mě návštěvy starých charismatických staveb, baví mě i návštěvy zcela opuštěných míst….tak nějak tam v té