Koupila jsem si robotický vysavač. Pecka. A dala mu jméno Karel. Běhá kolem mě, maká, je mým skvělým, novým společníkem😊

Ani ve snu by mě nenapadlo, co Karel vše způsobí.

Je to už deset let, co si má téměř 80 – letá sousedka dala za cíl, že mě vdá. Když jsem na ni naposledy hukla, myslela jsem, že to definitivně vzdala, nicméně… včera jsem ji potkala ve výtahu?!

„Ireno, prý máte novou známost!! Je to pravda? No chvála Bohu.“

Už chybí jen ve jménu otce, i syna, i ducha svatého. Amen.

Očividně naděje umírá poslední.

„Jak jste na to přišla?“

„Říkala paní, co bydlí nad váma, že se jmenuje Karel. Ale nebuďte na něj tak přísná, jinak vám uteče! Prý ho pořád sekýrujete – Karle tam nechoď, ještě tady máš práci! A vezmi to i do rohů, pořádně, neflákej se!…To, žádný chlap neunese, věřte mi.“

Koulím očima a jdu domů.

Za chvíli příchází sms: A prý je dobrý i v sexu, přeju vám to😊

Hmm, to budou asi chvíle, kdy se Kája snaží dostat přes práh, rytmicky do něj naráží a je vytrvalý…😊

No, tak to bychom měli. Brzy asi budu vdaná. Ale vždy, když Karel zajede do doku, a to nikdy neskončí, mu říkám: „Díky, Karle, jsi borec!“

No není na to světě krásně díky lidem? 😊

 

 

Irena Vrbová