Search

Na počátku bylo slovo

Slova mají ohromnou moc. Mohou léčit i zraňovat. Mohou zachránit život nebo ho zničit. Mohou vyvěrat z lásky nebo nenávisti. Jsou mocnější než jakékoli zbraně. A nepůsobí jen na toho, vůči komu jsou vyřčeny, ale zasahují i jejich autora. Nemusí působit hned. Jsou jako semínka, která padnou do půdy a tam dále klíčí a rostou. I ten nejvyšší strom a nejrozložitější strom vyrostl z malého semínka. A stejně tak rostou naše myšlenky, které se znovu odráží v našich slovech a činech.

Ať už jsme v životě v minulosti slyšeli nebo řekli cokoli, nemáme možnost vzít to zpět. Nemáme možnost to vymazat. Nemá smysl se za to obviňovat. Co ale můžeme udělat, je tady a teď se rozhodnout, že už to chceme jinak. To je naše obrovská možnost. Možnost volby. Volby toho, jak se k dané situaci postavíme. V tomto jsme si všichni naprosto rovni. Jasně, že to není vždy jednoduché. Ale důležité věci nebývají jednoduché. Můžeme v sobě posilovat vděčnost a lásku za to, co máme, nebo živit nespokojenost z toho, co nám chybí.

Já, když mám chuť se politovat a sklouznout do role „su chudáka“, tak se snažím rychle si připomenout někoho, kdo by měl mnohem větší „právo“ si stěžovat. Jedním z takových lidí je například Nick Vujicic. Mladý muž, který se narodil bez rukou a nohou. V dětství se mu děti v okolí posmívaly a jeho to trápilo natolik, že nechtěl žít. Ve svých 37 letech má spokojené manželství, 4 děti, vydává knihy, cestuje po celém světě a dělá přednášky nejen na školách o šikaně, naději, víře a lásce. O lásce a láskyplných slovech jeho rodičů, kteří ho podporovali, milovali a svými slovy ho motivovali dostat se tam, kde je.

Zkusme se víc zamýšlet nad svými slovy a rozdávat víc radosti než bolesti. Každým kousíčkem tak můžeme přispět k tomu, aby byl svět lepší místo pro nás pro všechny.

Šárka Sonnková

Sdílejte

Další příspěvky

Moje první práce

Každý z nás si pamatuje svou první práci. Nervozita před prvním setkáním. Pocit jako kdyby nám v břiše dupalo stádo slonů. Snaha

Vdolky a jejich okraje

Moje babička pekla neskutečné koláče. Byl v nich tvaroh a různá ovoce, jednou meruňky, jindy rybíz, jindy borůvky. A nejlepší byly

Slovo chlapa

Nevím, zda se mi to zdá nebo už slovo a podpis nemá takovou váhu jako dřív? Kam se podělo to

Firma roku

Jako sportovec jsem vždy chtěla vyhrát medaili, nakonec mi jich doma ve skříni leží hodně za běh.  Ale upřímně, všechny,