Prodej je stupeň vnímání druhého člověka. A to je vlastně v každém vztahu. Prodejním…manažerském…manželském…mateřském…přátelském…
Včera na pražském Edenu bylo opět pražské derby. Pozná se to😊 Kolem Edenu je mumraj, většina má slavistické tričko. A šálu. I v létě😊 A po zápase jsou narvané hospody v okolí.
Ale…
Probíhala jsem fanoušky skrze dvě ulice a pak přímo kolem Edenu. Všichni byli „vypraní“. To mi vyvolalo úsměv na tváři. Já vím, že většina z nás si bere vyprané oblečení na nějakou echt událost….na první rande…na ples, na který jdu jednou za rok… a pak jsou akce, kam si klidně vezmu džíny, které jsem na sobě už 2x měl…
Všichni krásně voněli. Je vidět, i cítit 😊, že je to fakt důležité pro jejich svět tu dnes být. Ale co víc, oni voněli skoro všichni stejným pracím práškem. Je to náhoda? Možná a možná taky ne.
Každá společná realita viditelná na povrchu nás poté propojí i pod povrchem.
Někde to začne a někde skončí…pražská derby…stejný prací prášek…a dál? Co tam je dál v našich hodnotách, srdcích, na cestě životem?
A tam už nevidí každý, tam vidí ten, kdo vnímá naplno druhé lidi.
Bez toho se nedá moc prodávat, ani motivovat nefinančně kolegy….ani udělat druhého šťastným…
Společná realita se dá prohlubovat skrze zvědavost, zájem, silné vnímání druhého člověka. Tak prosté věci a kolik lidí z deseti je umí?
Bohužel to číslo se snižuje. Byly tyto dovednosti hozeny na druhou kolej?
Možná ano, ale nikdy nepřestanou být základním stavebním kamenem vztahů. Věřím na návrat ke kořenům, ale nebude to jednoduché.
Irena Vrbová
