„Když jste volala, tak už jsem byl z hledání lidí úplně zoufalý, ale dneska mám pocit, že ta schůzka už možná bude zbytečná“ reaguje na moji otázku, zda si udělal představu o tom, o čem naše schůzka bude klient hned v úvodu. To mě zaujalo. Co se mohlo za tak krátkou dobu změnit? Ještě než se stihnu nadechnout k otázce, abych to zjistila, začne majitel vyprávět. „Hodně jsme investovali do technologií, rozvíjíme výrobu a navíc jsme se přestěhovali. Potřebujeme skoro dvojnásobek lidí. Hlavně do výroby, ale člověk u toho musí přemýšlet. Posledních 5 let se u nás vystřídalo tolik lidí, že už bych je ani nespočítal. Někdo vydržel týden, někdo tři. Většinu jsem musel poslat pryč sám, protože perfektně znali všechny paragrafy na co mají nárok, ale to hlavní, že se v práci má pracovat, jim unikalo“.
„No a jak jste doposud lidi hledal?“
„Normálně přes inzerát. Taková ta klasika, že jsme rodinná firma. No prostě co tam mají všichni.“
„Jasně. A co se tedy změnilo, že máte pocit, že je naše schůzka zbytečná?“
„Povídali jsme si u piva s kamarádem, co má taky firmu a úplně stejné zkušenosti. A že prý četl v novinách, že lidi nad 50 nikdo nechce a je jich na trhu práce plno. Tak kde jsou?“
„Ještě v noci, jak jsem se vrátil domů, sedl k počítači a v nějaké zdravé naštvanosti jsem napsal nový inzerát. Napsal jsem to napřímo, žádné kudrlinky ani ladění každého slova. Prostě jak to ze mě padalo, tak jsem to tam nechal.“ Horší to snad být nemůže.
„Věřila byste tomu, že se mi hned první týden přihlásilo 20 lidí? S deseti jsem už měl pohovor a čtyři jsem přijal. Chlapy na dílně jsou z toho úplně paf, jak jsou šikovní. A makají“.
„To je zajímavé. A věřil byste, kdyby Vám to někdo řekl před tím, než jste to sám zažil, že to je možné?“
„To ani náhodou. Ani teď tomu nemůžu pořádně uvěřit.“
„A najít lidi je to jediné, co Vás trápilo?“
„Právě, že ne. To je jen začátek.“ To věřím. A pak, že a schůzka je zbytečná. Jdeme se podívat na to další. 😊
Šárka Sonnková
