Podnikání a hravost

Někdy se stane, že do mého pražského bytu, kde bydlím jen já, zavítá nějaká návštěva. A tak se i stalo, že přijela máma. Prochází si s velkou pozorností byt, kouká do každého rohu. Skončí v ložnici, ne že by tam vyloženě něco bylo, ale už se dál jít nedá

 

Najednou se otočí a říká: „Od koho máš ta plyšová zvířata?“

Odpovídám: „Myslíš Medika a Ovečku? Od kamarádů.“

Chvíli stojí, jakoby se jí srazily všechny myšlenky v hlavě. Ale nakonec přece jen začne mluvit: „A co si o tobě myslí tví kamarádi?“

Neodpovídám a začnu si hrát s hopíkem. Takovou tou malou kuličkou, co se rychle odráží o zem.

„A to máš k čemu?“ máma už zvažuje, zda svoji návštěvu nezkrátí, zda je na „dobré adrese“.

„No, to je taková věc, která lidem ve vyšším věku pomáhá k udržení soustředěnosti a zlepšení manažerských schopností, víš.“

 

Mámu to zaujme, dokonce je vidět i slabý zájemAsi mi to fakt věří, co říkám.

Odpoledne mám konzultaci s jedním podnikatelem, takovým Baťou. Na konci konzultace mu říkám: „Víte, jakou vlastnost jako podnikatel nesmíte nikdy ztratit?“

Přemýšlí. Trpělivost? Houževnatost? Neví…tipuje.

„No přece hravost. Vytáhnu z kapsy hopíka a třísknu s ním o zem kanceláře.“

„Můžu si ho vzít? Nebude vám chybět?“

„Můžete, já jich mám třicet… Ale ne každému mohu říct, že ho mám „jen“ na hraní“.

 

 

Irena Vrbová

 

 

Sdílejte

Další příspěvky

Draze vykoupená zkušenost

Stalo se to v roce 1998. Jela jsem tenkrát napříč střední Amerikou, start a konec byl v Mexiku, cesta trvala celé léto.

Jak si najít práci?

Když jsem byla malá chtěla jsem být zvěrolékař. Později lékař a jako teenager plastický chirurg. Myslím, že to mělo velký

Máma

Máma je jen jedna. Můžeme vyměnit manžela/manželku, kamaráda, možná i tátu…?! Nevím. Máma je jedna, možná proto, že vdechla do