Je to už mnoho let, kdy jsem žila v USA a tam měl svého kouče každý. Tak jsem si říkala, zda to dorazí k nám. Asi nedorazilo v tak velké míře, ale svým způsobem přece jen dorazilo.

Hmm, no a na co takový kouč je? Abych našla sama sebe? Abych měla život, jaký si přeji? Asi na mnohé. Dokonce jsem nedávno někde četla, jak vybrat správného kouče. Měl by umět klást silné otázky a mít uznávaný certifikát koučování.

Hmm, hmm….?

Já asi potkala svého kouče, aniž jsem ho hledala. Zda jsem či nejsem mimo, nevím. Ale vedle ní jsem přežila kovid úplně v pohodě, byť mi vláda zavřela firmu/moji obživu. Emoce se mi zvedly tak o dva stupně a vidím do sebe tak hluboko, jako nikdy předtím. A ani mě ta hloubka neděsí či nedusí😊 Protože chvíle s ní mě dokážou zvednout do takového nadhledu, že lítám i bez helmy a pytlíku na zvracení.

Nemá certifikát, nevím, zda je kouč, nikdy mi nedala ani jednu silnou otázku. Ona ani moc nemluví. Kdybych měla popsat, kdo to je a říct jedno jediné slovo, co ji vystihuje, řekla bych: LÁSKA

Až bych ji chvílemi snědla, snad bych si kousek nechala, aby mi dorostla😊

Za svůj život jsem nikoho takového nepotkala, tak blízko sebe. Možná je takový Dalajláma. Netuším, znám ho jen z fotek.

Takže já nemám kouče, protože ona kouč není, ale v podstatě ho mám, protože ona podvědomě dělá to, co by kouč dělat měl…našla jsem něco, co jsem nehledala a je to neuvěřitelný zážitek…

Irena Vrbová