Tak tedy bylo nebylo. Popravdě tedy spíš nebylo, protože hodný pan král byl ve skutečnosti jeden hodný ředitel, jeho království několik oddělení firmy a v něm místo poddaných zaměstnanci, kteří by měli pracovat.
A v tom slově „měli“ se jednoho dne vyskytl zádrhel. Pan ředitel zjistil, že jedno oddělení v podstatě nepracuje, tak trochu si tam všichni dělají, co chtějí a nemají skoro žádné výsledky. To vše pod vedením jedné milé „dvorní dámy“, která ráda prohlašovala: „Hlavně, že se tu máme spolu dobře a máme se rádi.“
I když byl pan král hodný, hloupý nebyl, a tak začal za dvorní dámu hledat náhradu, která by celé oddělení dotáhla k výsledkům. A světe div se, jednu takovou čarodějku se mu najít podařilo. No, neměla před sebou lehký úkol, protože zvyk je železná košile a milé poddané byly zvyklé na ledacos.
Ale pan král v tom čarodějku nenechal samotnou a začal jednat.
Ze všeho nejdřív sesadil dvorní dámu. Původně ji tedy chtěl úplně poslat pryč, ale nějak to nedokázal. Pak jí chtěl také říct, jak to špatně vedla, ale to by bylo ošklivé, tak jí místo toho řekl, jak si její práce váží. Kývl jí na to, že pozici opustí až za měsíc, aby to pro ni nebyl takový šok, na druhou stranu už své povinnosti vykonávat nemusí. A tedy rozhodně jí sebral příplatek za vedení, ale aby jí to tolik nebolelo, dal jí prémie.
A v tuto chvíli nám do hry vstoupila čarodějka. A dvorní dáma si za ten měsíc dala velmi záležet, aby každý poddaný věděl, že ta nová tvář je šíleně zlá čarodějnice, která jim nedá spát, bude je nutit k hrozným věcem a vůbec, beztak žere i děti…
Pan král přispěchal na pomoc podruhé, aby všem poddaným vysvětlil, že jsou nutné změny. Nicméně tak nějak už tradičně se mu z úst dralo spíš to, že si jich nesmírně váží, že dělají dobrou práci a rozhodně je nechce kritizovat.
Tak tedy všichni měli potvrzeno, že dělají vše dobře a chystané změny jsou tím pádem jednak nesmysl a druhak čistě zlovůlí nové čarodějnice.
Pod tíhou tohoto emigrovala z království první poddaná.
Ale život šel dál, dvorní dáma se své nové pozice zhostila se ctí a se vší vervou té zlé čarodějce zatápěla jak napřímo, tak šuškandou v týmu. Jednoho dne si čarodějka řekla dost a chtěla jít dvorní dámu vyhodit. Pan král souhlasil, ale byl hodný a nechtěl, aby to nesla čarodějka na svých bedrech, pochlapil se, že to udělá sám. Jenže, pár dní mu to trvalo a nezvládl to úplně napoprvé, takže dvorní dáma ještě stihla v týmu šikovně zapracovat.
A tak přišla další poddaná s výpovědí na stůl se slovy: „Jste zlí na naši dvorní dámu.“
A tak, milé děti, nakonec místo jedné, odešly tři. Ale všichni ostatní včetně pana krále a čarodějky si mohli oddechnout. Jen jim to kazilo takové divné pískání v uších, které jim našeptávalo: „A nemohli jsme to vyřešit hned na začátku a ten zbytek si radši odpustit?“
Markéta Viehmannová