Search

Často, když jedu autem, narazím na značku – bacha zvěř! Mám zpomalit a víc si všímat.

Mám za sebou dva náročné pracovní dny, mega příjemné, ale náročné. A tak ráno vybíhám do prázdných deštivých ulic Prahy.

Sakryš, kde si dnes sosnu energie, něco by to chtělo,…říkám si. Běžím, začínám být už promočená deštěm a najednou, proti mně jde postava.

Hmm…a všimla si mě, asi mám tykadla lidskosti vystrčená až moc. Vidím jen obrysy, ale fyzický koncept na jedničku, krásná, tmavá ženská…blížím se a ….BUM…bacha člověk!

Ten úsměv mě nesrazil k zemi, ale zvedl moje tempo z 5.30 minut na kilometr na 4:22😊

Nebojte, po Praze dnes neběhal šílenec, co vysával z lidí energii, já jí ten úsměv vrátila.

Ale pár dní z toho budu žít a asi dlouho nezapomenu, jak je ten dotek lidskosti krásný…

 

 

Irena Vrbová

 

Sdílejte

Další příspěvky

Dovolená?

Předevčírem naproti mně dosedla klientka. „Letos, jedu na tři týdny na dovolenou, celá rodina. Nebyla jsem pořádně 5 let.“ „A

Jistota získaná prožitkem

O víkendu koukám na sociální sítě a ejhle jedna má kámoška se vdává… Hmm….vždyť nedávno měli krizi…. Ale fakt, bere