Je to necelý rok, co se na pravidelné prohlídce obvoďák lekl mého srdce. Poslal mě rovnou k srdcaři.
Sedím, čekám v čekárně. Hned poté mám trénink na stojku, tak jsem už v dresu. Otevírají se dveře, je slyšet povel k paní přede mnou:
„Pane doktore, ale můj obvoďák říkal, že je to dobré…“
„Zatím!!! Zatím je to dobré, chápete?“, odpovídá doktor.
Zbystřím. Mám velký respekt k doktorům, ale ne ke všem. Nějak začínám cítit, že tento nebude můj „kůň“…
Po 30 min. mě posílá do vinohradské nemocnice na speciální vyšetření srdce a k mému dresu jen pronese, že v mém věku bych už neměla rozhodně běhat.
Okeyos. Se všemi instrukcemi po měsíci nastupuji na půldenní vyšetření srdce v nemocnici. Paní doktorka si mě prohlídne:
„Kdo vás sem poslal?“….koukne do papírů..na mě… No nic, posadí mě na rotoped a řekne, ať šlapu. K vyšetření je nutná určitá tepovka.
A tak začnu šlapat.
„Ženská, mám obavu, že než budete mít požadovaný tep, dojedeme do Mělníka….“, pronese ve smíchu.
Odcházím po dvou hodinách s pokynem, že mám klidně běhat dál maratony.
Jenže kdyby jenom maratony. V 45 letech jsem se rozhodla, že budu cirkusák. Mozek mi funguje taky dobře, takže vím, že už akrobat nebudu, ale ta cesta k bodu, co mi tělo dovolí, mě neskutečně už pět let baví a nakopává.
A tak jsem včera navštívila akrobatické představení skupiny šesti lidí, kterým je 60 až 67 let.
Dělali stojky, přemety, běhali…to jeviště mi vzalo pozornost, že se mi tajil dech.
Chodím běžně na akrobaty mezi 25 a 35 lety věku.
Je to podobné, obě skupiny vyzařují lásku k pohybu.
Ta mladší si je jistá každý pohybem, je tam prudkost, síla těla. Touha být dobrý.
Ta starší si je jistá sama sebou, je tam něžnost v pomalejším kroku, je tam síla duše. Touha žít.
Po hodině představení končí, mé ruce od plácání tentokrát až bolí….ta křehkost …ta zranitelnost, co šla z jeviště, mi dala sílu do dalších let. A možná nejen to….
Nakloní se ke mně ten, kdo seděl celou dobu v hledišti vedle mě:
„Ať tě ani nenapadne, že tam za deset let budeš stát s nimi…“
Hohoooo, to mě napadlo už když jsem kupovala lístky😊
Vždyť přece:
When we stop moving, we start dying….
Irena Vrbová
